Napsali o nás: iDnes.cz, 5.6.2023
Stále více lidí nemá na nájemné. Nebo se bojí, že brzo mít nebude. Podle statistik služby Ideální nájemce vzrostl počet neplatičů meziročně až o 34 procent. Neplatičů za rok přibylo o třetinu. Pronajímatelé chtějí urychlit vystěhování.
V obavách z budoucnosti žijí i mladí manželé s jedním dítětem z Ostravy. Bydlí v panelovém domě. Za pronájem bytu se dvěma malými pokoji a kuchyní platí i se službami 13 tisíc korun měsíčně. To je dvoj- až trojnásobek toho, co platí sousedé ve srovnatelných družstevních bytech. Zatím.
„Už teď je nám tu těsno a za pár měsíců čekáme druhé dítě. Ale odejít nemáme kam. Nájmy jsou drahé a všichni chtějí kauci. Pracuji, ale jsem v insolvenci, takže šetřit se nedá,“ líčí otec rodiny. „Kvůli nedoplatkům za teplo a vodu nám chtějí nájemné zvýšit. Nevím, co budu dělat. Už teď bychom to bez rodičů finančně nedali,“ přiznává muž.
Majitelé nájemních bytů potvrzují, že strmě roste počet lidí, kteří se dostávají do finančních potíží a neplatí nájemné včas. Například na Ostravsku stoupl v meziročním srovnání počet těchto neplatičů více než trojnásobně.
Zatímco v prvním čtvrtletí loňského roku nezaplatilo nájemné včas průměrně 2,3 procenta nájemníků, ve stejném období letos to bylo už 7,7 procenta. Vyplývá to ze studie ostravské společnosti Správa investic a nemovitostí (SIAN), která pronajímá 684 investičních bytů.
„Nájemci platí měsíc dopředu. Pokud částku neuhradí, zjišťujeme, co se stalo. Slušný pronajímatel se snaží pomoci. Nabízíme třeba možnost splátek,“ říká ředitel společnosti SIAN Jakub Vysocký.
Podobnou zkušenost hlásí i další pronajímatelé.
„V posledním čtvrtletí loňského roku meziročně vzrostl počet neplatičů o 11 procent, za první čtvrtletí už o 30 procent,“ říká Jiří Krejčí, obchodní ředitel společnosti Ulovdomov.cz, která nabízí pronájmy online. V lednu firma zjistila meziroční nárůst neplatičů dokonce o 34 procent. Jejich počet mírně klesl poté, co právní tým začal dluhy vymáhat.
„Vždy se snažíme o individuální domluvu, možný je splátkový kalendář,“ dodává Krejčí.
Ne všude je situace stejná. Například zástupci společnosti Heimstaden, která pronajímá okolo 40 tisíc bývalých hornických bytů na Ostravsku, tvrdí, že problémových nájemníků zatím výrazně nepřibývá.
„Zřejmě to souvisí s tím, že jsme včas zvedli zálohy na teplo a vodu, takže nedoplatky nejsou tak velké jako jinde,“ říká mluvčí společnosti Kateřina Piechowicz. I Tomáš Kašpar, ředitel pražských projektů Dům Radost a Living apartments, tvrdí, že ze stovek jejich nájemců se platební morálka zhoršila jen u jednotlivců.
„Problémem ale zůstávají dlouhodobí neplatiči, kteří využívají obstrukcí k prodlužování soudních řízení. Posledním případem je dlužník, který u soudu po třech letech prohlásil, že věci vlastně nerozumí a že chce ustanovit advokáta ex offo. Soudce to sice zamítl, nicméně nájemce se proti jeho rozhodnutí odvolal,“ popisuje Kašpar. Pronajímatelé bytů se shodují v tom, že současnou situaci ovlivnila ekonomická krize. „Kvůli bezprecedentní situaci s energiemi v minulém roce se dlužníky stávají i lidé, kteří dříve do dluhové pasti nikdy nespadli,“ říká Jiří Krejčí ze společnosti Ulovdomov.cz.
Dohoda je lepší než vyhazov
I proto se většina pronajímatelů snaží o dohodu. „Stejně jako stoupá počet lidí, kteří mají problém zaplatit nájem, stoupá i počet lidí, kterým pomáháme se získáním příspěvků na bydlení. Pozitivní je, že se daří to řešit a lidé ve finále nějak nájmy uhradí,“ poznamenává Jakub Vysocký z firmy SIAN.
Podle viceprezidenta Asociace nájemního bydlení Martina Gillara převažují mezi neplatiči nájemníci menších bytů. „Míra rizika je tam vyšší, protože byt obvykle obývá jen jeden člověk, který je na všechny platby sám,“ vysvětluje Gillar. K nucenému vystěhování dochází podle něj maximálně u jednoho procenta neplatičů. V řadě lokalit je podíl až desetkrát nižší. Proces soudního vystěhování ale není jednoduchý.
„Zatímco například ve Spojených státech trvá vystěhování neplatiče pár týdnů, v Česku i 18 měsíců. To je důvod, proč majitelé bytů nechtějí pronajímat na dobu neurčitou, ale většinou uzavírají smlouvy jen na rok,“ míní Gillar. Asociace by ráda změnila české zákony tak, aby neplatiči museli opustit byty dříve.
„Připravili jsme čtyři návrhy legislativních změn. V červnu je předáme ministrovi pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi. Navrhujeme například zkrácení soudního řízení o vystěhování. Pronajímatelé, nájemníci i stát by měli mít shodný zájem, aby se začaly uzavírat dlouhodobé nájemní smlouvy,“ říká další viceprezident asociace Jan Rafaj.
Byt pro všechny
Nejenže sen o vlastním domě nebo bytě se většině Čechů dávno rozplynul. Luxusem se už stává i větší nájemní byt.
Krize bydlení, ale také ta energetická a inflační dohnaly do rizika až 1,27 milionu lidí.
Pokud do jejich životů vstoupí byť jeden závažnější problém, dostanou se přímo do bytové nouze.
To neznamená hned bezdomovectví, ale třeba nucené bydlení u rodičů nebo příbuzných, v azylových domech nebo ubytovnách, ale také přežívání v nevyhovujících bytech bez toalety.
Pětatřicetiletá Lucie už čtvrtým rokem bydlí u svého bratra. Za energie a nájem nezatepleného bytu o dispozici dvou pokojů a kuchyňského koutu v širším centru Brna dávají 15 tisíc korun. Náklady si dělí na půl. „Mělo to být jen na přechodnou dobu, než se vymotám z dluhů. Splatila jsem všechno, chtěla jsem odejít. Ale ceny i za garsonky se v Brně šplhají čím dál výš. To uspořádání není ideální, bydlet sama je pro mě teď ale absolutně nereálné,“ popisuje žena, která pracuje v administrativě.
Že v nouzi je nebo brzy být může každý osmý Čech, vyplývá z rozsáhlé studie RIA, kterou zveřejnilo ministerstvo pro místní rozvoj u návrhu nového zákona o podpoře v bydlení. V opravdu tíživé situaci bez důstojného bydlení je pak podle materiálu 154 tisíc lidí, z toho 60 tisíc dětí.
„Pouze necelá pětina domácností z celku lidí v bytové nouzi je úplně bez střechy. Dalších zhruba 30 procent jsou domácnosti v azylových domech a na ubytovnách. Zejména v azylových domech se už ale z třetiny jedná o domácnosti s dětmi. Přibližně polovina domácností, které žijí v bytové nouzi, se nachází v situaci nejistého nebo nevyhovujícího bydlení. Tyto kategorie domácností jsou nejméně viditelné,“ konstatuje studie RIA. Mohou to být i situace, kdy rodiny dostávají smlouvu jen na jeden až tři měsíce bez jistoty prodloužení.
Zákon proti nouzi
Nově navrhovaný zákon z pera ministerstva pro místní rozvoj a ministerstva práce a sociálních věcí si klade za cíl, že do deseti let se počet lidí v bytové nouzi sníží zhruba o třetinu – tedy ze 154 tisíc zhruba na 108 tisíc lidí. A i v dalších letech bude klesat. Kolik bytová nouze stojí veřejné rozpočty, analyzovala Lucie Zapletalová z CERGE-EI. Aktuálně to je více než čtyři miliardy korun ročně.
„Nejvíce se do toho promítá hospitalizace, výjezdy záchranné služby a náhradní péče o děti. Celospolečenské náklady se pak pohybují od 58 tisíc korun na člověka až po 156 tisíc v případě lidí bez střechy,“ komentuje problémy pro MF DNES Zapletalová. Jenže mnohem závažnější jsou podle ní ty problémy, které nejde jednoznačně vyčíslit penězi.
„Nejhrozivější je dopad na vzdělávání dětí. Bez zázemí se dá těžko očekávat dobrý průchod studiem a kvalitní uplatnění na trhu. Tím pádem klesá i celková suma, kterou by do státního rozpočtu mohly v dospělosti tyto děti státu přinést na daních,“ říká Zapletalová. Problémů je ale více. Třeba větší pravděpodobnost výskytu domácího násilí, kriminality nebo vzniku závislostí.
Poradna na každém rohu
Návrh zákona, který je od minulého týdne v připomínkovém řízení, počítá zejména s tím, že v obcích budou vznikat kontaktní místa pro bydlení. Tam lidem proškolení pracovníci poradí s žádostmi nebo podáváním inzerátů, zapíšou je do evidence podpory a budou řídit přerozdělování speciálních dávek.
Na hejtmanství pak zákon přenese větší odpovědnost v zajišťování bydlení pro potřebné.
Kraje budou zajišťovat podpůrná opatření, jimiž by měly přesvědčit soukromé majitele nebo obce, aby nájemní byty stavěli a pronajímali. Peníze na dostupné nájemní bydlení má krajům dávat stát, a to prostřednictvím dotací a úvěrů. Roční náklady představují asi 1,5 miliardy.
„Neexistuje univerzální řešení a vždy půjde o soubor nástrojů, zákonů i o vůli politiků. Kromě jiného chci nabídnout obcím investiční nástroje a potřebné znalosti, aby uměly projekty v bydlení realizovat,“ řekl už dříve ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš (Piráti).
Odhaduje, že vláda zákon začne projednávat do prosince. Platit by mohl od roku 2025.
Podle Jana Klusáčka z iniciativy Za bydlení se na podobnou legislativu čeká od vzniku samostatného Česka.
„Dřív zákon o sociálním bydlení ztroskotal na tom, že by obcím ukládal zajistit byty bez větší prevence a systematických doprovodných služeb. Z tohoto pohledu má nový návrh šance na úspěch větší. Jenže přichází v době, kdy je potřeba šetřit, takže může narazit. Přestože pokud se nic nepodnikne, stát v důsledku přijde o více peněz, než kdyby situaci řešil,“ soudí Klusáček.
I stínová ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (ANO) vznik nové legislativy kvituje.
„V krizi bydlení jsme jako Česko už oběma nohama. Dopadá to na mladé lidi, dopadá to na seniory, ale i na středněpříjmovou skupinu. A je potřeba udělat ekonomický mix podpory toho, abychom na trh s bydlením dostali v co nejkratší době co nejvíce bytů,“ připustila Dostálová. Ostatně bytů sociálního charakteru je na trhu podle realitních makléřů propastně málo.
„A v našich číslech vidíme, že lidé velmi záhy zjišťují, že na větší byty v komerčním nájmu prostě nemají. Teď nejvíce hledají malé startovací byty, od garsonek po dvoupokojové s kuchyní. Tvoří polovinu ze všech poptávek,“ zmiňuje šéf Reality iDNES Petr Makovský.
Rizika zneužití
Že zákon může mít pro stát významný sociální i ekonomický přínos, je přesvědčen i sociolog a expert na tematiku bydlení Martin Lux.
Pokud tedy bude cílit skutečně na domácnosti v akutní bytové nouzi. „Může mít význam ve snížení veřejných výdajů na doplatek i příspěvek na bydlení, odstranění tržní distorze (pokřivení trhu – pozn. red.), kterou způsobuje byznys s chudobou. Sníží se nepřímé veřejné náklady, které vyplývají z neřešení problému bezdomovectví. To jsou například výdaje na zdravotní péči, policii, na ostatní sociální dávky nebo demolici domů po jejich vybydlení,“ vyjmenovává sociolog Lux.
Sám bude návrh legislativy připomínkovat. „Pokud bude ovšem zákon cílit i na domácnosti, které v extrémní bytové nouzi nejsou, pak bude nutné velmi pečlivě měřit veškeré potenciální veřejné benefity a náklady,“ varuje Lux s tím, že s rozšiřující se cílovou skupinou může vzrůstat riziko zneužití podpůrných programů.